Židovský hřbitov

Začalo to již před dvěma lety, kdy jsem se v jednom dílu Hledání ztraceného času dozvěděl o židovském hřbitově, který údajně stále spočívá na dně Lipenské přehrady. Postupně jsme sháněli dodatečné informace, mapy, apod. Velký posun znamenalo objevení starých ortofotomap z padesátých let, které se dají prolnout se současnou topografickou mapou. Tuto službu jsem využil a stáhl z ní mapu dotčené oblasti, kterou jsem promítl jako překryvný obrázek do programu Google Earth. To mi umožnilo odečíst až překvapivě přesné azimuty a vzdálenosti pro samotné vyhledávání.

Pro samotný den D jsme s Petrem připravili podrobný plán ponoru, který předpokládal zhruba 70 minut na dně v hloubce okolo 30m. Na to už se rozhodně vyplatí vzít znovudechy, a tak jsme smysluplně zaměstnali dvě jednotky CCR Liberty. K tomu jsme přibrali Nitrox 32 jako bailout. U hladiny nás přivítala krásná asi 5 až 6ti metrová viditelnost, spousty vodních rostlin jako stolístek, vodní mor a ponořená forma jednoho z lakušníků. Ten se zas tak často při potápění nevidí. Několik pařezů bylo porostlých krásnými trsy houby říční. Na všech možných pevných podkladech se tísnily slávičky a jejich množství téměř evokovalo korálový útes. Obsvlášť když obalovaly staré keře, připomínaly bizarní korály větevníky. 

Radost ale netrvala dlouho. Ve 12 metrové hloubce se viditelnost skokově změnila na 1,5 metru a to jí zůstalo až na samotné dno. Orientace a hledání byly o to složitější. Když jsme ve sté minutě ponoru byly stále v bývalém říčním korytě v hloubce 34 m, už jsme ani jeden z nás nedoufali, že hřbitov najdeme. Najednou jsme však začali stoupat a zanedlouho jsme se přehoupli přes nízkou zídku. Měl jsem za to, že je to jeden ze zničených domů. V tom se ale přede mnou objevil první náhrobek. Pocit to byl naprosto úžasný. V tu chvíli se spojily všechny mé snahy, přání a přípravy spolu s pocitem dobře vykonané práce. Vždyť uplavat 900 m na náměr není jen tak. V euforii jsem ječel do náustku s obrovským pocitem zadostiučinění.

Dno bylo pokryté jemným organickým bahínkem a jakmile jsme zastavili, okamžitě se začalo výřit do obrovských oblaků, které se šířily jako lavina. Jenže první náhrobek rozhodně nebyl jediný. Hned vedle byly další a další, a celé řady náhrobků: zaoblené, tupě špičaté, hranaté, zdobené, rovné i nakloněné. V té úžasné náladě jsem přestal sledovat čas na dně (v tu chvíli v hloubce kolem 26-28 m). Vždyť čas výstupu byl pouhých 14 minut a nijak závratně se nezvyšoval. To je nesporná výhoda elektronicky řízených uzavřených okruhů. 

Cestu zpět jsme si opět krátili pozorováním hezké podvodní přírody a tak nám to celé dost rychle uteklo. Obzvlášť, když jsme se v šestimetrové hloubce vyhřívali v 16° vodě. Celkem jsme pod vodou strávili bezmála 3 hodiny a naplavali přes 1800 metrů.

Děkujeme Vaškovi za půjčení foťáku a JanKovi za půjčení světel.

Jakub

Hranická propast

Jakub měl to štěstí, že se mohl potápět ve vyhlášené Hranické propasti. Jedné ze dvou nejhlubších propastí na světě.

Silvestr na Slapech

Slavili jsme konec roku jak jinak než pod vodou. Pro nás prostě dělení roku na sezónu a mimo sezónu nemá smysl.

Židovský hřbitov

18.10.2014 Přibližně dva roky připravovaná průzkumná akce vyšla na jedničku. Židovský hřbitov z 18.stol. objeven!