Bonaire

Jako ostatně vždy, na úplném začátku nebylo nic (kromě toho dávného rozhodnutí žít chvílemi pod vodou). Pak nás zase začaly svrbět ploutve a nastal shon. Kdy a kam prodloužit léto nebo vložit kus tepla do zimy. A pak se vyjasnilo.

 Objevil se ostrov, který původní přistěhovalci Arkaikové nebo Caquetios co přijeli asi před 4 – 5000 lety na dlabaných kmenech nazvali nízká země – Buinare nebo Bonay. Asi 800 L.P. přijeli další – Arawakové nebo Taínos od Orinoka s keramikou a 1499 dorazil i v čele španělských hord Amerigo Vespucci, i když ne osobně, ale vyslal Juana de la Cosu, který kromě meče vládl perem a tak kolem 1500 spáchal první mapu Karibiku. Tam byl náš ostrov již nazván a to blbě - Isla do Brazil. Španělé nenašli ani zlato, stříbro ani jiné užitečné věci, nazvali tedy ostrovy  Islas Inútiles = zbytečné ostrovy (že by základ pozdějšího názvu Antily?) a odtáhli. Pochytali všech 2000 obyvatel ostrova a odvezli je do měděných dolů na Hispaniolu. 1526 se zase vrátili i s indiánskými zajatci, (žádnými rudými bratry), zbudovali hlavní město (vesnici) Rincón ve vnitrozemí, aby nebyli vidět od moře piráty a začali chovat zvířata na maso (kozy, osly, prasata, ovce a pár koní, aby nemuseli chodit pešo) pro své námořníky na cestu domů.

Dalším zajímavým artiklem byla sůl. Na rozdíl od okolních ostrovů se nemusela slaniště budovat uměle, solné pláně jsou zde přírodním úkazem.

O sto let později se na scéně objevili Holanďané. Přišli právě o své zdroje soli v Punta de Arraya a mlsně sledovali solné pánve Španělů na ostrově. Právě nastával zlatý věk Holandského obchodu a moci v Karibiku. Obchod na cestě Holandsko > Afrika > střední Amerika > a  zpět s cca 25 násobným výnosem byl velice lákavý. A tak náš ostrov a další okolo prostě dobyli. Aby nedopadli jako předchozí držitelé, hned si na břehu v hlavním městě Playa, které překřtili na Kralendijk, postavili pevnost i s kanónama.

V dalších letech se hlavní komoditou stala sůl a ve Washington Slagbaai se nalodilo tisíce koz ať už živých nebo nasolených, aby umožnili námořníkům cestu domů, tentokrát do Holandska. Jako předtím Španělé, tak i Holanďané začali používat ostrov jako trestní kolonii pro bouřící se a jinak neposlušné otroky, kterých bylo na ostrově asi 300. Pak se o ostrov ještě nějakou chvíli pošťuchovali se Španěly a definitivně jej získali pod Holandsko roku 1816. Pod tlakem veřejného mínění, začali zlepšovat podmínky života otroků, do té doby zcela nelidské a roku 1850 začali budovat domky, vždy pro dva lidi, kde mohli jakeš takeš žít. Dost pozdě na to, aby to mělo dlouhodobý význam, neboť 1863 Holandsko zrušilo otroctví. Jako následek těchto výměn vládců i poddaných se na ostrově mluví nizozemsky (úřední jazyk), španělsky, anglicky a pak Papiamentu, což je mix všech zmíněných a k nim ještě tomu původních indiánských jazyků.

A „Modří již vědí“ ano, je to Bonaire, zkomolenina původního názvu Buinare.

A do téhle krásy jsme poslední březnový den vlítli jako podzim do Krušnohoří a začali konzumovat krásy zcela jiného života než je na Slapech, Rumchalpě, Borku, v Rudém moři nebo v Indickém oceánu a jemu přilehlých mořích. Vzhledem k místnímu režimu zásobování potápěčů vzduchem se může člověk potápět a potápět a potápět až upotápět. Takže pozor na hloubky, na povrchové intervaly na dostatek pití a na řádný odpočinek a spaní! (vynucený odpočinek jen v době, kdy se dobíjejí baterky do blesků a světel, je opravdu málo.)

A pak lidi. Celou dobu jsme nestačili reklamovat, že naše pronajaté auto nelze zamknout – auta nezamyká nikdo. Tak jsme si zvykli a už se tím netrápili. Nezavírali jsme se ani v bungalovu, kde jsme bydleli, tam jsme zavírali dveře, jen když jsme jeli pryč, aby nás nevybrali leguáni.

Lidi jsou tam úžasní, když něco potřebujete vycení zuby v úsměvu a začnou Vám zařizovat co je třeba, ať se jedná o nalezení piva v supermarketu nebo o nástup do barokomory v nemocnici. Takové vyžehlené Holandsko a ještě v teple.

Je tam pěkně a jak pěkně, to se podívejte na fotky (viz níže) a na film.

Petr st.

PS:

Pohnutá historie, velikost ostrova a kultura holandského království pravděpodobně přiměly obyvatele (nyní něco přes 18.000 lidí), aby se ke svému ostrůvku začali chovat jako ke svému domovu a k moři jako ke svému živiteli. Jen namátkou a zjednodušeně:

 -      Veškerá voda, která se použije v domácnostech a průmyslu se čistí, žádná se nevrací do moře, ale použije se ve vnitrozemí v zemědělství na zálivku.

-      Korály na západním pobřeží oslabené teplotním stresem a nemocemi byly hurikány Lenny 1999 a Omar 2008 z velké části zničeny. Bonair začal pěstovat korály v tzv. „jeslích“ s pravidelnou péčí, kde rostou až  osmkrát rychleji a pak je vrací zase na útesy.

-      V moři se objevili perutýni z jihovýchodní Asie, ať už nedbalostí, tupostí nebo zlým úmyslem unikli někdy v sedmdesátých letech na Floridě z akvárií do volného moře. V okolí Bonairu se objevili asi 2009 a rozhodli se tam všechno sežrat. Místní už na ně čekali. Rozhodli se je vyhladit, začali je lovit a propagovat jeho maso i v restauracích.

-      Na ostrovy se dosud vrací množit želvy karety obrovské, pravé a obecné a občané s turisty staví špalíry když se líhnou mláďata a doprovázejí je do vody. Předtím  jim ale zajistí klid na plážích, kde kladou vejce a všemožně je ochraňují.

-      Turisté a hlavně potápěči (jiní turisté tam téměř nejsou) jsou vtahováni do místního života a péče o životní prostředí, po krátkém kurzu se mohou zúčastnit lovu perutýnů i péče o korály.

-      Na ostrově je 63 označených potápěčských terénů a dalších 26 je na malém ostrůvku proti hlavnímu městu a kromě vraku je na nich k vidění 57 druhů korálů a 350 druhů ryb. (kromě jiných žraloci vouskatí a langusta co měla přes prsa jako foxteriér)

související

MALEDIVY 2014

Kapr je ryba tradiční, nikoli však všemi nutně vyhledávaná, proto jsme před Vánocemi zamířili za rybami a parybami jiného kalibru. VIDEO A FOTO Z AKCE!

související

DAEDALUS REEF

7.10. - 14.10. 2012 jsme se prosolovali zejména kolem Deadalus reefu, kde jsme se zvolna zapojovali do potravního řetězce, na jehož konci však byli žraloci.

Rakousko trochu jinak

Tradiční potápěčský cíl nabízí i jiné vybití, ať už ve vodě nebo nad ní.